Drtivá většina hřišť u domu nemá regulační rozměry a téměř žádné je mít nepotřebuje. O tom, jestli je hřiště dobré k hraní, rozhoduje proporce, tedy vzájemný vztah klíče, oblouku a bezpečnostního prostoru, nikoli shoda s číslem v pravidlech.
Správná otázka tedy není „jak velké je basketbalové hřiště“. Je to „co můj prostor reálně pojme“ a pak „v jakém pořadí rozhodnu o zbytku“.
Začněte prostorem, ne hřištěm
Změřte využitelnou plochu a odečtěte, kde se nedá hrát. Většina lidí změří desku a zapomene, že hráči na čáře nezastaví.
Počítejte s 1 m bezpečnostního prostoru na každé straně jako s pracovním minimem. Nejde o regulační vzdálenost, ale o praktický okraj, který zabrání tomu, aby hráč při pronásledování míče u základní čáry sáhl na plot. Zahrňte ho do výpočtu dřív, než cokoliv objednáte, protože ubírá z téhož půdorysu jako hřiště.
Než půjdete dál, stojí za to vyřešit i toto:
- Přístup pro instalaci. Paleta dlaždic potřebuje průjezdnou cestu. Nejčastějším překvapením jsou boční průchody, schody a zamčená zadní vrátka.
- Co je nad hřištěm. Větve nad prostorem pro střelbu způsobují víc zklamání než cokoliv jiného na tomto seznamu.
- Kde je slunce v době, kdy se bude hřiště skutečně používat. Pro většinu rodin to je pozdní odpoledne a podvečer.
- Co z prostoru bude později. Hřiště se rozšiřují. Několik našich projektů začalo jako klíč a postupně vyrostlo.
Rozměry, které má smysl stavět
Toto je dvanáct půdorysů, které stavíme nejčastěji. Fungují jako žebříček, ne jako jídelní lístek, každý schůdek přináší něco konkrétního.
| Velikost | Co vám to dá |
|---|---|
| 6 × 9 m | Klíč: čára trestného hodu, oblouk, jeden koš. Trénink střelby, který opravdu připomíná basketbal. |
| 7 × 9.5 m | Totéž, s místem na krok zpět i do strany. |
| 8 × 9.5 m | Pohodlná hra jeden na jednoho. Obvyklý vstupní bod pro hřiště na zahradě. |
| 10 × 10 m | Přibližně čtvercový tvar, vhodný pro příjezdovou cestu nebo dvůr, kde je omezením délka. |
| 12.5 × 10 m | Prostor pro pohyb bez míče. Hra dva na dva začíná dávat smysl. |
| 13.5 × 12 m | Velkorysé půlhřiště. Nejoblíbenější rozměr pro soukromé zahrady, který dodáváme. |
| 18 × 13.5 m | Proporce půlhřiště s dostatečným prostorem pro doběhy na všech stranách. |
| 18.5 × 14.5 m | Jako výše, ale s místem za oběma základními čárami. |
| 10 × 18.5 m | Dlouhý, úzký pruh, ideální podél plotu nebo bočního okraje pozemku. |
| 11 × 21.5 m | Úzká plocha v plné délce. Vhodná pro nácvik lay-upů a hru od základní čáry k základní čáře. |
| 16 × 23.5 m | Celé hřiště ve zmenšené šířce. Pro většinu účelů plně funkční. |
| 19 × 32.5 m | Plná regulérní velikost. Málokdy zahrada, spíše klub nebo soukromý areál. |
Tři z těchto rozměrů plní konkrétní účel, který stojí za zmínku.
Přibližně 7 × 6 m je nejmenší plocha, kterou ještě lze nazvat hřištěm. Pod tuto hranici máte obruč a zpevněný povrch, což je naprosto užitečná věc, ale něco jiného. V tomto rozměru získáte malovanou zónu, čáru trestného hodu i oblouk a střelecký trénink přestane připomínat házení míče do zdi.
Přibližně 13,5 × 12 m je ideální rozměr pro většinu zahrad. Dostatečně velké pro rytmus, pohyb a skutečnou hru místo pouhého statického střílení, přitom dost malé na to, aby nepohltilo celou zahradu ani nedominovalo domu za ním.
Dlouhý úzký pruh není kompromis. Plocha 5,5 m × 12 m nebo delší, podél domu nebo hranice pozemku, umožňuje skutečný rozběh na lay-up, což čtvercové hřiště stejné výměry nedokáže.
Orientace a světlo
Orientace hřiště je nejlevnější rozhodnutí na tomto seznamu a zároveň to, které se nejčastěji přeskočí.
Jde o to vyřešit oslnění při střelbě. Hráč střílející proti nízkému slunci nevidí obruč, a přesně takové světlo bývá v hodinách, kdy se hřiště u domu nejvíce využívá. Pokud prostor nabízí volbu, umístěte obruč tak, aby hráči stříleli zády k zapadajícímu slunci, nikoli do něj.
Pokud se bude hřiště používat po setmění, naplánujte osvětlení hned, neřešte ho dodatečně. Přimontovat světlo na stojan zabetonovaný v zemi je snadné, dodatečně vést přívod elektřiny přes hotovou zahradu nikoli. Osvětlení je v některých zemích také předmětem stavebního povolení, více najdete v průvodci povolováním pro váš trh.
Povrch
Úplné srovnání najdete v článku jak vybrat povrch hřiště. Pro účely plánování stačí zkrácená verze:
Beton a asfalt jsou to, na čem se hřiště staví, nikoli povrch, po kterém se hraje. Co jde na vrch, ať už modulární dlaždice, akrylátový nátěr nebo barva, je samostatné rozhodnutí od podkladu a lze ho udělat později. Podklad nikoli.
Dodáváme dva typy dlaždic. Dynamic Pro II je dlaždice pro soukromá hřiště a kluby, Super X se volí tam, kde je provoz intenzivnější, typicky v komerčních areálech a školách. Obě se propojují bez lepidla, pokládají přímo na připravený betonový nebo asfaltový podklad, odvádějí vodu povrchem a odolávají teplotám od −30 °C do +60 °C.
Obruč přizpůsobte hřišti
Obruče si lidé vybírají jako první, přitom by to mělo být jedno z posledních rozhodnutí. Velikost desky, způsob uchycení a stabilita celé konstrukce ovlivňují odraz míče i to, jak sebejistě se na hřišti hraje. Obruč předimenzovaná k velikosti hřiště je poznat hned při prvním hodu.
Pro trvalé venkovní hřiště je odpovědí zabetonovaný stojan. Přenosné systémy nabízejí flexibilitu, ale za cenu stability, a stabilita je vlastnost, na které u obruče nelze šetřit.
Sortiment MegaSlam, který dodáváme, umožňuje nastavení výšky od 2,44 m do 3,05 m, což pokryje šestileté dítě i dospělého na jednom hřišti. Obruče jsou vybaveny sklopnou Pro Rim s úhlem 180° a deskami až do velikosti 72 palců. Přizpůsobte desku hřišti, ne rozpočtu: 72palcová deska na hřišti 7 m je stejně nevhodná jako 44palcová deska na celém hřišti.
Nechte dostatečný prostor za základní čárou i nad obručí a vyřešte to dřív, než je rozvržení hřiště hotové, ne poté.
Barvy a čáry
Hřiště, která vypadají dobře i po deseti letech, jsou ta střídmá. Omezená paleta barev, jednoduché čáry a proporce odpovídající danému prostoru vždy předčí přeplácaný design.
Jedna věc stojí za pochopení, protože ovlivňuje, co je vůbec možné: barva dlaždice je probarvená v celé hmotě, nikoli nanesená nátěrem. Barevná hranice, tedy zóna, ohraničení nebo plocha jiného sportu, vzniká změnou barvy dlaždic, takže kopíruje mřížku dlaždic a tvoří stupňovitý okraj místo oblouku. Zároveň to znamená, že barva nevybledne, neolupuje se ani se neprozoruje, a proto dvoubarevné hřiště vypadá jako dvoubarevné i po deseti letech.
Výjimkou jsou čáry: ty se skutečně nanášejí a vybírají se z odlišné barevné palety.
Podklad rozhoduje o všem, co přijde po něm
Rovnost plochy, odvodnění a stabilní podkladní vrstva určují výslednou kvalitu hřiště bez ohledu na to, jaký povrch přijde na vrch. To je část, jejíž oprava je drahá a jejíž kvalita není vidět, a proto se na ní nejčastěji šetří.
Jak postavit basketbalové hřiště popisuje, co skutečně vyžaduje kvalitní základ.
Více sportů na jedné ploše
Hřiště, které slouží basketbalu i jednomu nebo dvěma dalším sportům, se využívá podstatně více než hřiště pro jediný sport. Navíc náklady navíc jsou jen čáry a síťový systém, nikoli další betonová deska.
Pickleball, volejbal, futsal, tenis, hokej, shuffleboard i cornhole lze hrát na ploše basketbalového hřiště. Omezením bývá většinou bezpečnostní přesah za hřiště, nikoli samotná hrací plocha. Právě přesah potřebný pro druhý sport může určovat celkové rozměry.
Ve Velké Británii se takový sdílený povrch běžně označuje jako MUGA. V ostatních zemích se tento termín nepoužívá, proto mluvíme o multifunkčním sportovním hřišti.
Chyby, které se stále opakují
Čtyři chyby, které stojí za většinou zklamání:
- Zastřešený prostor se považuje za vnitřní. Střecha sama o sobě nevylučuje vlhkost ani teplotní pohyby. Pokud prostor není utěsněný a vytápěný, plánujte ho jako venkovní.
- Povrch se volí dřív, než je jasné, jak bude hřiště využíváno. Občasná rodinná hra a každodenní trénink mají odlišné požadavky.
- Koš se volí dřív, než je hotové rozvržení. Prostor za základní čárou je otázka rozvržení a koš musí do tohoto prostoru zapadnout.
- Podceňování podkladu. Je to nejméně viditelná a nejhůře opravitelná část celé stavby.
Všechny čtyři chyby pramení ze stejného kořene: rozhodování o jedné části izolovaně. Prostor, rozvržení, povrch, koš a podkladní vrstva se navzájem omezují a pořadí v tomto průvodci odpovídá tomu, jak tyto závislosti správně řešit.