Volejbalové hřiště FIVB má rozměry 18 × 9 m. Toto číslo však téměř nikdy není to podstatné – volejbal se totiž z velké části hraje mimo vyznačené hřiště a prostor kolem něj je regulovanou součástí zařízení, nikoli pouhou zdvořilostí.
Volná zóna je klíčová otázka při plánování volejbalového hřiště. Pokud ji podceníte, skončíte s hřištěm, kde hráče pronásledující míč u postranní čáry zastaví plot.
Oficiální rozměry volejbalového hřiště
- Hřiště: 18 × 9 m, středová čára rozděluje plochu na dvě poloviny 9 × 9 m
- Útočná čára: 3 m od středové čáry na každé straně
- Volná zóna: nejméně 3 m ze všech stran pro hru pod záštitou FIVB
- Světová a oficiální soutěžní utkání: 5 m na bocích a 6,5 m na koncích
- Výška sítě: 2,43 m pro muže, 2,24 m pro ženy
Výška sítě se také snižuje podle věkových kategorií, takže hřiště určené pro juniory vyžaduje nastavitelné sloupky, nikoli pevně nastavenou výšku. Toto je vhodné vyřešit ještě před koupí sloupků – dodatečná montáž nastavení je složitější než správná specifikace od začátku.
Jak volná zóna ovlivní celkovou plochu
Při minimu FIVB 3 m se z hřiště 18 × 9 m stane zařízení o rozměrech 24 × 15 m. Při světových soutěžních přesazích pak 28 × 22 m. Samotné hřiště tvoří sotva polovinu potřebného prostoru.
- Rekreační provoz: přibližně 2 m záběhu, celkové rozměry zhruba 22 × 13 m
- FIVB: předpisová volná zóna 3 m, celkové rozměry 24 × 15 m
- Mezinárodní úroveň: 5 m na bocích a 6,5 m na koncích pro hlavní soutěže
Rekreační hřiště s přibližně 2 m ze všech stran je plnohodnotné a hratelné hřiště pro zahrady, kempy a školy. Nesplňuje pravidla FIVB – a to je v pořádku, pokud tam nikdo nepískal. Co v pořádku není, je hřiště bez jakéhokoli záběhu. Ve volejbalu totiž hráč pronásledující míč couvá a dívá se nahoru.
Důležitá je také výška nad hřištěm. V halách bývá běžným minimem sedm metrů – a mnoho hal ho nestačí nabídnout. Venku toto omezení odpadá, což je skutečný argument pro venkovní hřiště.
Pevný povrch, ne písek
Halový a venkovní volejbal na pevném povrchu je jiný sport než plážový volejbal, a hřiště to odráží: šest hráčů na každé straně místo dvou, útočná čára, která má reálný význam, a mnohem rychlejší pohyb, protože povrch vrací to, co do něj hráč vloží.
Povrch musí zajišťovat přilnavost pro pohyb do strany a tlumit opakované dopady při blokování a smečování – nejtvrdší nárazy v tomto sportu. Zároveň musí být shovívavý při pádu na zem, protože hráči dopadají na podlahu rychlostí a s předloktím i boky. Odpružená modulární dlaždice na připraveném podkladu obojí zvládne a navíc odvádí vodu – venkovní hřiště je tak po dešti brzy hratelné.
Jedna věc, na kterou nezapomínejte: ať zvolíte jakýkoli povrch, nesmí být abrazivní. Volejbal způsobuje více kontaktů kůže s podlahou než jakýkoli jiný sport v této kategorii.
Sdílení prostoru
Velkorysá volná zóna volejbalového hřiště z něj dělá dobrého kandidáta pro multisportovní plochu – potřebný záběh totiž snadno pojme menší hřiště vedle. Volejbalové zařízení o rozměrech 24 × 15 m pohodlně přijme badmintonové nebo pickleballové hřiště v rámci téhož obdélníku.
Praktickou komplikaci představují síťové sloupky. Volejbalové sloupky přenášejí velké napětí a vyžadují řádné patní objímky – jejich polohu proto plánujte ještě při přípravě základu, ne dodatečně.
Plánování hřiště
Nejprve stanovte volnou zónu a teprve pak hřiště – opačně, než jak to většina lidí dělá. Máte-li k dispozici 24 × 15 m, máte předpisové zařízení. Máte-li 22 × 13 m, máte kvalitní rekreační hřiště. Pod tuto hodnotu zvažte, zda se pro daný prostor lépe nehodí sport s menším hřištěm.
Výše uvedené formáty jsou přednastaveny v nástroji OnCourt court designer, kde si můžete zadat vlastní rozměry, zobrazit volnou zónu v měřítku a získat cenovou nabídku ještě před zahájením zemních prací.